Romové jako aktéři 'cikánské otázky'. Náležení, mobilita a přesidlovací politika v Československu 60. let. ; Roma Agents of the 'Gypsy Question'. Belonging, Mobility, and Resettlement Policy in Czechoslovakia in the 1960s.

Práce se zaměřuje na praxi přesidlovací politiky v šedesátých letech v Československu, která byla zaměřená na obyvatele označované jako "cikáni". Tato politika, označovaná též jako "rozptylová", byla v historické a romistické literatuře často popisována jako jeden ze symbolů násilí komunistického režimu na Romech, které mělo vést k rozvratu jejich kulturní identity a narušení zavedených socio-ekonomických struktur. Praxe této politiky byla paradoxně popsána velmi okrajově. Cílem této práce je zaplnit tuto mezeru, vyvázat sledování této politiky ze silně hodnotícího interpretačního rámce, a současně přenést důraz z perspektivy státu a jeho úřadů na aktérství Romů samotných. V úvodu své práce přesidlovací politiku základně charakterizuji a kontextualizuji, když současně shrnuji dosud existující literaturu, která se k ní vztahuje. V první kapitole předkládám teoreticko-metodologická východiska celé práce. Přiznávám se zde k mikrohistorickému přístupu a obecně k inspiraci v antropologické disciplíně. Tyto přístupy přitom konkrétně diskutuji ve vztahu k možnostem studia "romských historií". Ve druhé kapitole analyzuji dobové diskursy cikánství a na konkrétní případové studii ukazuji, jak byly tyto vyjednávány v lokálně ukotvených socio-ekonomických vztazích. Zde představená případová studie současně. ; The thesis focuses on the practice of resettlement policy in the 1960s in Czechoslovakia, which targeted the population referred to as 'gypsies'. This policy, also known as the policy of 'dispersal', has often been described in historical and Romani studies literature as one of the symbols of the communist regime's violence against the Roma, which was to lead to the disruption of their cultural identity and the disruption of established socio-economic structures. Paradoxically, the practice of this policy has been described very marginally. The aim of this paper is to fill this gap, to take the monitoring of this policy out of a strongly evaluative interpretive framework, and at the same time to shift the emphasis from ...