Sigfried Giedion’s early years and the Jewish unconscious ; Raná léta Sigfrieda Giediona a židovské nevědomí

Sigfried Giedion (1888–1968) byl jedním z „kanonických“ historiků moderní architektury, jejichž úsudek určoval, který tvůrčí počin v této disciplíně bude shledán relevantním. Jeho kniha Space, Time and Architecture z roku 1941 se téměř na půl století stala povinnou četbou pro architekty a historiky umění a dodnes patří k nejprodávanějším publikacím o moderní architektuře. Giedion však nebyl jen historiografem a propagátorem avantgardy, nýbrž jako dlouholetý generální sekretář CIAM také klíčovým svědkem a ústředním aktérem dění na architektonické scéně. Novější giedionovské bádání proto nedbá na strukturalistický postulát autonomie textu a svou pozornost rovnoměrně dělí mezi autorovy literární výkony a osobní život, případně vnější faktory, které měly dopad na jeho přemýšlení a psaní. Tato biografická studie se zabývá Giedionovými ranými lety v Praze a ve Vídni, které dosud stály stranou zájmu historiografie umění. Přináší množství mikrohistorických poznatků o rodinném zázemí a sociálních či kulturních sítích, které tvořily podhoubí jeho osobního růstu a pozdější profesionální dráhy. Studie rovněž odkrývá existenciální prožitek mladého Giediona, jehož uchopení může přispět k hlubšímu porozumění jeho textů a aktivit v rámci mezinárodní architektonické komunity. Tímto prožitkem je trauma spojené s židovstvím a nutnost čelit rasovému antisemitismu. ; Sigfried Giedion (1888–1968) was one of the ‘canonical’ historians of modern architecture, whose judgment determined which creative achievements in the discipline were considered relevant. His 1941 book Space, Time and Architecture became required reading for architects and art historians for almost half a century and remains one of the best-selling books on modern architecture. But Giedion was not only a historiographer and promoter of the avant-garde. As the long-serving Secretary General of CIAM, he was also a key witness and actor on the architectural scene. Recent scholarship on Giedion has therefore ignored the structuralist postulate of textual autonomy and ...